11. Pohnutá dračí historie
Sem vložte podnadpis

 

     Kluci z vesnice Klapý se někdy roku 1961 ve škole vytasili se zvěstí, že v jezírku pod Hazmburkem jsou obrovští čolci, podobní drakům s rozeklaným zubatým hřbetním hřebenem. Jsou prý tak velcí, že známého čolka obecného klidně mohou sežrat. Byla to pravda, sám jsem to později pozoroval. V tom jezírku skutečně žili početní čolci velcí (Triturus cristatus), až 18 cm dlouzí tvorové, dnes přísně chránění, jsoucí v celém Českém středohoří na vyhynutí. To, co nazývám jezírkem, byl vlastně asi 15 m dlouhý a 8 m široký zhruba oválný rybníček, hluboký asi metr, s čedičovými balvany viditelnými na dně. Vznikl kdysi dávno, patrně vybíráním kamene z čedičové balvanité suti pro stavební účely. Voda se tam určitě brala právě z již zmíněných slínitých vrstev, silně jímajících vodu stékající za dešťů po úbočí.

     Když jsem po pár letech spatřil hrůzný proces vzniku smetiště s mohutnou vrstvou odpadů všeho možného, smířil jsem se se zánikem této lokality. Naleziště čolka velkého mohlo dnes být oficiálně prohlášena evropsky významnou přírodovědecky cennou lokalitou v rámci mezinárodního projektu EU „Natura 2000“. Jen kdyby bývala nebyla již někdy po roce 1950 zrušena státní přírodní rezervace na Hazmburku, vyhlášená po válce. (Od r. 2011 začala být chráněna jako tzv. přírodní památka jen část jižního úbočí pod hradní zříceninou.)

     Překvapivé informace se mi dostalo r. 2013, když jsme měli v Libochovicích sjezd naší školní třídy. Můj tehdejší dobrý kamarád z Klapého se dušoval, že jeho vnučka před pouhými dvěma toky nalezla mezi trávou někde poblíže klapské fary lezoucího čolka velkého! Proto jsem se pak zatoulal až pod čelo již zastavené a shora zeminou zavezené skládky odpadů, zhruba do míst popsané dávno zničené čolčí kolonie. Ke svému naprostému údivu jsem spatřil maličký pozůstatek bývalého rybníčku. To místo má souřadnice: N 50°25' 45,6''; E 014°01' 15,4''. Voda byla průhledná, ač asi příliš bohatá na živiny. Přesto se tam zjara, jak vím z pozdějšího pozorování, vyskytli čolci obecní. Věřím, že čolci velcí se v okolí dosud vyskytují. Kvůli rozmnožování jsou tito obojživelníci sice vázáni na čistou vodu, ale v dospělosti mohou dlouhodobě skrytě žít i mimo vodu a dožívat se až 28 let!

     Začalo mne zajímat, jak vlastně čolci žijí a jaké jsou zvláštnosti jejich požadavků na prostředí. Sestavil jsem si také následující seznam dalších nalezišť čolka v Českém středohoří podle různých, i starých a nejistých údajů z literatury a internetových zdrojů; nejslibnější lokality jsem navštívil v době, kdy čolci bývají ve vodě.

Nejlepší a dostatečně zevrubné sdělení o vlastnostech a nárocích čolka velkého poskytl článek: Sejkora R. (2017): Čolek velký.- Naše příroda, 2017/6: 39-43.

     Počátkem července r. 2018 jsem se octnul na dovolené v Kutné Hoře a v itineráři odtud autem poměrně dosažitelných přírodovědecky zajímavých lokalit jsou i Kerské rybníčky, kde se chrání prý poměrně silná populace čolka velkého. Nemohl jsem nevzpomenout na veškeré nezdary v pátrání po tomto obojživelníku v Českém středohoří. Podle zmíněného doporučeného článku (Sejkora 2017) by v první polovině prázdnin mohli být dospělí jedinci ještě pozorováni ve vodě. Lokalitu jsem navštívil a čolka jsem pozoroval i vyfotografoval teleobjektivem při nadechování.

      Kerské rybníčky jsou tři, nejmenší je bezvodý, ostatní dva skoro celé zarostlé skřípincem jezerním,  orobincem širolistým a rákosem obecným. Jsou mělké, padá do nich listí z okolního dubového lesa, zatím vegetací nezastíněná místa s volnou hladinou jsou většinou okupována řasou parožnatkou obecnou (Chara vulgaris). Regulace velkých bahenních rostlin čili makrofyt se neprovádí, ani občasné odbahnění, takže samovolné zhoršování podmínek pro čolka velkého je patrné. Co mu v tomto uměle zřízeném ekosystému vyhovuje, je patrné podle jediného místa, kde jsem mohl pozorovat několik skoro dospělých nebo již dospělých jedinců a několik jejich pulců. (Ti jsou rozpoznatelní podle štětinovitě protáhlé špičky ocásku). Voda je čirá, hluboká kolem 40 cm, na dně je trochu detritu a nerozloženého listí, pod ním je písek, hladina je za jasných dní několik hodin osluněná. Takové místo se nachází u břehu zarostlého velkou ostřicí štíhlou, ostatní hranice tvoří řídký okraj zóny se skřípincem jezerním.

     Pořídit ovšem fotografie čolka, jenž se rád skrývá v organickém materiálu na dně, lze nejspíše při nadechování. Vyplutí a ponoření ovšem trvá snad jen jedinou vteřinu, což od fotografa vyžaduje: postřeh, práci se zaostřováním v ručním režimu, nastavení rychlého sériového snímání. Pak snad! Abych zde mohl doložit, že jsem po mnoha letech zase viděl čolka velkého, musel jsem se na lokalitě snažit tři dny za sebou.       

Pozůstatek dávného naleziště čolků velkých na jižním úpatí Hazmburku u Libochovic a Klapého.

Kerské rybníčky ve středních Čechách dosud hostí populaci čolka velkého. (Foto 8. července 2018.) 

Vynoření k nádechu a ponor do skrýše v detritu na dně dává fotografovi šanci trvající 1 až 2 vteřiny, kdy musí zacílit, ručně zaostřit a stisknout spoušť. Věc usnadňuje jistý neklid čolka připravujícího se na dně k nádechu.

V příštím okamžiku splyne takto zbarvený tvor na několik minut s barvou dna. Mnohdy není zřetelné, kam přesně zmizel.

Vedle dospělých čolků se ve vodě nacházejí pulci. Patrné je charakteristické nábodité ukončení ocasu (tj. štětinovitě protažená nasazená špička).

12. července ráno jsem stanul na místě počtvrté, a sice brzy ráno, sotva se vyklubalo sluníčko. To abych nebyl rušen cyklisty jezdícími tudy po naučné stezce a abych se nestřetl s nějakým strážcem.  Ten by asi nepříjemně zasáhl, kdyby viděl, že jsem vybaven malým celoskleněným akváriem a síťkou. Neměl jsem sice záměr odnést chráněného čolka, ale přece jen jsem některého jedince chtěl vyrušit vylovením a umístěním do akvária. Jenom tak by bylo možné udělat záběr "jako do přírodopisu", tedy zblízka, v pohledu ze strany a dobře zaostřený.  Díky předešlým pozorováním, jak se čolek chová, je-li postrašen blížícím se fotografem, měl jsem naději na úspěch. Objevil jsem na dně pěkného samečka se zubatým hřebínkem na hřbetě, ač v této době již mnohem nižším než mohutný hřeben v době zásnub v dubnu. Jemně jsem jej poháněl k mělčině s menším množstvím skrýší, dávaje si pozor, abych nohama nezvedal kal. Pohyb čolka byl "skokový", prudkým zavlněním mocného ocasu se bleskově přesunoval vždy asi o metr. I tak jsem jej za chvíli měl v síťce, a posléze v akváriu s trochou tlejícího listí. Většina záběrů se nepodařila. Čolek nebyl v pěkné pozici, aby mohl být zobrazen ostře, jindy se pohyboval. Nicméně, některé fotografie zde mohu předvést a ubezpečit čtenáře, že čolek byl brzy navrácen přesně na místo odchytu. Tento sameček byl také změřen. Byl dlouhý 11 cm, ale podle duhového pruhu na ocase již pohlavně dospělý, tedy asi tříletý. Samečci jsou u tohoto druhu zpravidla menší než samičky. 

Pruhované prsty na nohou jsou pro čolka velkého charakteristické.

Mimoděk si vzpomenu na Čapkovu "Válku s mloky".

Pestrost tohoto tvora jako by patřila někam do tropů.

Mocný plochý ocas umožňuje čolkovi nejen prudké plavání, ale i akrobatické změny směru. Ulovit se jen tak nedá!

Menší mladý sameček fotografovaný 27. 5. 2019, kdy měl ještě vyvinutý hřeben, později mizející.