Predikce z baru na Zanzibaru
Sem vložte podnadpis

Baobab prstnatý
Baobab prstnatý


Predikce z baru na  Zanzibaru (Povídka z připravované knihy o Zanzibaru.)

Postarší rádoby dobrodruh vypadá většinou trapně, jeli rozverný. Měl jsem si tudíž uvědomit, že není nejvtipnější, když jako málem hlavní akční plán pro budoucí dovolenou naostrově vytyčuji bod "Kotvit v baru v Zanzibaru". Ani já, ani Gina přitom nepijeme moc alkohol, ale mně se líbilo, jak ten bod zní dobře. Nějak v sobě obsahuje sdělení "zastavit se, odpočívat a povolit si třebas i drobné potěšující zlotřilosti". Na ostrově ovšem žijí převážně muslimové, a tak se přímo v hlavním městě ostrova, v Zanzibaru, alkoholu neholduje a bary tam nejsou. Jsou ale k nalezení v rekreačních pobřežních resortech, kde jsou zřízeny výhradně pro cizince. Chci vyprávět, z jakého důvodu jsme se v baru v resortu "Baobab" na Zanzibaru ocitali vícekrát, a dokonce jsme se tam prakticky zabydleli. Měli jsme tam přírodovědeckou práci. Bude vidět, že to není šprýmování rádoby dobrodruha!

Ještě dříve, než jsme po příletu a příjezdu v určeném pokoji vybalili kufry, začíná tento zvláštní, a přesto do puntíku pravdivě v cestovním deníku zapsaný děj: Z okna mikrobusu, kodrcajícího se k místu našeho ubytování po téměř nesjízdné kamenité vymleté cestě, jsem pozoroval skupinu opravdu mohutných baobabů prstnatých (Adansonia digitata). Před expedicí jsem složitě pátral po trasách a možnostech dopravy do některé oblasti s udávaným výskytem těchto velikánů savan a hle, zde byli na dosah! Jenom proto bych musel mít Zanzibar rád. Popadl jsem brašnu s fotoaparátem a příslušenstvím, neopálenou pleš jsem pokryl plátěným kloboučkem[1] a za minutku jsem již stál pod největším z místních baobabů. Gina mne dostihla v krátké chvíli a podivila se, proč nefotografuji a jen tam trčím s očima obrácenýma jakoby k nebesům.

Představte si, že celé obrovité koruny toho baobabu a všech jedinců okolních byly obsypané velikými dýňovitými plody, ale na nejnižší větvi přímo nade mnou ještě kvetly dva zcela poslední květy! Tropické stromy nemají nijak přísně ohraničené doby květu, zrání plodů a vegetačního klidu. Větve, nacházejícící se při značné vlikosti koruny v rozdílných mikroklimatických podmínkách, se často chovají jako samostatná individua s vlastním biorytmem. Proto na babobabech bylo možné současně zastihnout takřka zralé plody, jiné teprve rostoucí do patřičné velikosti, a dokonce i ty dva dokvétající vzácné květy. Věděl jsem, že tak veliké květy, jejichž průměr jsem odhadoval na 15, možná až 20 cm, zpravidla vydrží jenom jediný den a literatura to potvrzuje; rozkvétají před setměním a vydrží 24 hodin. Baobab je kolos, takže i při zmíněné nejpříznivější poloze květů byl k fotografování potřeba teleobjektiv. Vlivem dosti velké vzdálenosti jsem také nemohl cítit divný mrtvolný pach, který prý květy vydávají.

V dalších dnech jsme se s Ginou znovu a znovu vraceli k baobabům a pokaždé jsme byli fascinováni jejich mohutností. Největší z nich, nesoucí omšelou, zjevně velmi starou dřevěnou tabulku s vypáleným údajem "1608 years", jsme pomocí provazu změřili po obvodu ve výčetní výšce 1,3 m. Naměřili jsme 12,2 m, což by při ideálním kruhovém průřezu znamenalo průměr kmene 3,9 m.

Po návratu do Čech jsem se chtěl zahloubat do literatury a zjistit, jak velké jsou památné baobaby v Africe a za jak staré se považují. Baobaby nelze ve vztahu mezi průměrem kmene a stářím porovnávat s jinými tropickými stromy, protože mají jinou životní formu a zvláštní málo solidní dřevo, fungující jako rezervoár vody. V čerstvém stravu má specifickou hmotnost 890 kg/m3, kdežto ve stavu na vzduchu vysušeném jen 320 kg/m3. Baobab prstnatý je označován jako největší sukulent světa.[2] V době přílišného sucha je opadavý. Má mělké, doširoka rozprostřené kořeny, nikdy nepronikající hlouběji než 2 m. Jsou zakončené svazky bramborovitých zduřenin.

V Zambii je baobab o obvodu 22,6 m (vypočtený průměr 7,2 m), v Zimbabwe změřili lesníci v r. 1987 obvod jedince rostoucího u usedlosti Dewuri na řece Turwi a udávají 27,6 m (vypočtený průměr 8,8 m), v Mosambiku poblíže Chiramby zase mají památný baobab s Livingstonovými inicálami v dutině a mají k němu i Livingstonův údaj z r. 1865 o obvodu 26 m (vypočtený průměr 8,3 m).

Ve dvou případech navzájem srovnatelných jedinců o průměru 5 m, rostoucích na rozdílných lokalitách, bylo radiokarbonovou metodou stanoveno u jednoho stáří 1010 let, u druhého jen 600 let.[3] Přírůstky se tedy zřejmě mohou významně lišit podle ekologických podmínek. Námi měřený jedinec ze severního Zanzibaru, je-li jeho růst úměrný jedincům podrobeným radiokarbonové metodě, by měl mít věk někde mezi 320 a 880 lety. Samozřejmě, je to velmi hrubé určení, ale přesto vylučuje možnost, že by zmíněná tabulka na zkoumaném jedinci mohla pravdivě oznamovat věk. Zarážející je, že "1608 years" je zjevně nezaokrouhledné číslo, jako by spíše znamenalo letopočet, snad rok vysazení stromu při nějaké pamětihodné události. V tom případě by jedinec byl právě 405 let starý.

Baobab prstnatý má areál v celé subsaharské Africe, až po Jihoafrickou republiku, chybí však v rovníkové střední Africe. Z východní Afriky na Zanzibar je to jen 37 km, a přesto se jejich výskyt považuje za nepůvodní.[4] Populace baobabů na Zanzibaru je údajně dílem arabských obchodníků ve starodávných dobách.[5] Je možné, že i tak malá vzdálenost Zanzibaru od pevniny bránila samovolnému proniknutí baobabu na ostrov, neboť jeho semena jsou šířena v trusu velkých savců, neschopných přeplavat mořskou úžinu. Nicméně, zanzibarské baobaby jsou bohatě plodné, funguje tedy jejich přirozené opylování. Právě nad ním jsem se zamýšlel, když jsem v úžasu pozoroval jejich robustní květy.

Když nastalo pozdní odpoledne, nebylo již možné fotografovat, ale květy byly v posledním momentu zachyceny. Mohl jsem se tedy oddat večerní meditaci nad tím, kteří tvorové jsou schopni přenášet pyl mezi visutými květy se zvláštním pohlavním orgánem v podobě trubkovité srostlice mnoha tyčinek, končící bambulí z bezpočtu prašníků, pod nimiž je uprostřed blizna. Uvažoval jsem stejně jako proslulý Darwin, když jsem u bílých květů, dobře patrných za hlubokého přítmí a v měsíčním světle, předpověděl opylovače nočního. Dříve než zrakem by musel být přilákán vůní či pachem, a ten těm květům nechyběl. Slavný vědec ovšem přemýšlel nad větrobýlem jedenapůlstopým (Angraecum sesquipedale), velkokvětou orchidejí rostoucí na 1700 km vzdáleném Madagaskaru. Předpověděl, že když větrobýl má dlouhatánské ostruhy s nektarem, musí květy být opylovány nějakým velkým lišajem s obzvláště dlouhým sosákem. Tento lišaj, zvaný Xanthopan morgani, se vyskytuje ve východní Africe, ale na Madagaskaru byl zjištěn až po Darwinově smrti.[6] Setrvával jsem v tichém rozjímání a představě, že jsem též osvíceným přírodovědcem, a dospěl jsem k závěru, že tyto květy baobabů jsou připraveny pro velké letouny, tedy kaloně. A protože jsem si toho četl před cestou o baobabech trestuhodně málo, nevěděl jsem, ale tušil jsem, že je to dobře známo. V literatuře se jako opylovači pozorovaní v Africe uvádějí kaloni Eidolon helvum, Epomophorus crypturus, E. wahlbergii a Rousettus aegyptiacus.[7] Poslední druh je hojný i na Zanzibaru. Květy baobabu ale prý také navštěvuje maličký noční primát komba velká (Galago crassicaudatus), obývající stromy v celých skupinách. Vyskytuje se prý i na Zanzibaru, avšak žije jistě velmi skrytě a ve výšinách korun.

Nyní se patří navázat na úvodní odstavec, týkající se baru na Zanzibaru. Umíte si jistě představit, že jsem se s úvahou o opylování baobabu kaloni svěřil Gině. Učinil jsem to při poklidném rozhovoru po večeři, po přesunu do místního baru na drink. Náramně rádi jsme se usadili do dvou geniálně vymyšlených skládacích židliček pro posezení venku, jednoduchých, pevných,  polehlivých, vytvořených z jakéhosi solidního tropického dřeva a pevného plátna. Tak nějak jsem si představoval cestovní výbavu, jakou musel s sebou mít slavný David Livingstone (1813-1873), skotský misionář, lékař a cestovatel, na své poslední výpravě. Vyrážel na ni právě ze Zanzibaru, aby v Africe objevil mimo jiné známé jezero Malawi, ale také nalezl svou smrt. Ihned jsem ty židličky označil "typ Livingstone". Netrvalo dlouho, bylo přesně 19.40 hodin místního času, a kolem prolétl kaloň, po chvilce druhý a třetí! Moje teorie (jak víme, nikoli objevná) tím byla elegantně podpořena. Právě jsem obracel sklenici skvělého tanzanského piva Tusker do svého hrdla, čímž se v mém zorném poli octlo květenství banánovníku, vysazeného tam vedle barové terasy pro okrasu. Ve zlomku vteřiny prolétl mezi listy kaloň o rozpětí odhadnutém na 60 cm a přistál pod právě večer rozkvetlým věncem banánovníkových květů. Začal se krmit nektarem a snad i výživným olejnatým pylem. Litoval jsem trpce, že nemohu fotografovat.

Zkrátim to: Zapamatoval jsem si čas a vždy v patřičnou dobu jsem přesvědčil Ginu, že se musí jít do baru na pivo či cokoli jiného. Večer co večer se otvírala nová série květů, když se před tím nahoru odklonil červenofialový listenec a odkryl je. Měl jsem v předstihu zaostřeno na květenství z místa označeného na zemi a nastavený fotografický blesk. Přivezl jsem 92 zdařilých fotografií a několik málo volím, abych doprovodil tento podivuhodný příběh o tom, že botanik může mít své zcela odborné zájmy i u piva a dávno po západu slunce.



[1] Jako fotografující botanik jsem již na předešlých cestách zamítl elegantní vzdušný slamák i jakoukoli kšiltovku, protože špatně sedí na hlavě, sebere je vítr a krempa i kšilt (vpředu i vzadu) překážejí při používání fotoaparátu s delším objektivem. Vzdušný látkový klobouček sice vypadá
strašně, ale je to nejlepší vybavení do dobrodružnějších podmínek. Lze jej kdykoli, když překáží, sejmout a zmačkat do kapsy; lze si jej namočit a ochladit se. Po dešti na člověku snadno uschne. Snadno se pere, je-li propocen. Nezabírá žádné místo v zavazadle. Ztrátanení nijak bolestná, máte-li klobouček rezervní.

[2] Sukulent je rostlina tučnolistá, nebo tučnoosá. Sukulenty jsou většinou pouštními a polopouštními rostlinami, případně rostlinami skalními. Baobab prstnatý je však charakteristickým druhem suchých savan (250 až 800 mm srážek ročně), tedy vegetace pro vlhčí klima než mají extrémně aridní oblasti.

[3] Nepřesnost se u této metody může pohybovat okolo 1 - 5 %. Stanovení v těchto případech neprovedla táž laboratoř. Viz Roodt V. (1993): The Shell field guide to the common trees of the Okavango Delta and Moremi Game Reserve.- Gaborone (Botswana).

[4] Baum D. A. (1995): A systematic revision of Adansonia (Bombacaceae).- Ann. Missouri Bot. Gard. 82: 440-470.

[5] Má se zato, že oblast prozkoumávali již od 8. století n. l.

[6] Zprvu byl považován za endemický madagaskarský poddruh Xanthopan morgani praedicta, odlišený přívlastkem "praedicta" čili "předpovězený", ale pak se zjistilo, že není rozdílu oproti lišajům tohoto druhu z kontinentu. Roku 2012 byl tento lišaj k vidění jako preparát na výstavě v Muzeu města Ústí n. L.

[7] Kaloň egyptský (Rousettus aegyptiacus) se živí ovocem a nektarem z květů. Má dobrý zrak a
čich. Jako jediný z kaloňů využívá za letu i určitý druh echolokace.

Obrovité koruny baobabů byly obsypané velikými dýňovitými plody.

Na nejnižší větvi přímo nade mnou ještě kvetly dva zcela poslední květy!


V dalších dnech jsme se s Ginou znovu a znovu vraceli k baobabům a pokaždé jsme byli fascinováni jejich mohutností. Největší z nich, nesoucí omšelou, zjevně velmi starou dřevěnou tabulku s vypáleným údajem "1608 years", jsme pomocí provazu změřili po obvodu.

Na ostrově ovšem žijí převážně muslimové, a tak se přímo v hlavním městě ostrova, v Zanzibaru, alkoholu neholduje a bary tam nejsou.

Skládací židlička z jakéhosi solidního tropického dřeva a pevného plátna. Tak nějak jsem si představoval cestovní výbavu, jakou musel s sebou mít slavný David Livingstone.

Ve zlomku vteřiny prolétl mezi listy kaloň o rozpětí odhadnutém na 60 cm.

Přistál pod právě večer rozkvetlým věncem banánovníkových květů.

Začal se krmit nektarem a snad i výživným olejnatým pylem.

Kaloň, vyplašen fotografem, odlétá.

Velký opylovač a dokonalý letoun, jakým je kaloň egyptský, je ideálním přenašečem pylu na velkou vzdálenost. Pro populaci baobabů má význam jako nejlepší vektor genů, obsažených v pohlavních buňkách v pylu.