Z Kutnohorska: Prostá krása české přírody
Sem vložte podnadpis

Patřím k těm přírodovědcům, kteří vyhledávají velkolepé krajiny a nejvzácnější rostliny k pozorování a zkoumání. Jenomže to je vlastně práce. Vždycky na mne ale blahodárně působí, octnu-li se v prostředí, kde lidé rozumně hospodaří a ponechávají rostlinstvu a tvorstvu alespoň malá přirozeně vypadající území a kde je krajina ladná. Nemohl jsem dlouho najít výraz, jímž by se to dalo vyjádřit; až jsem jej nalezl u kteréhosi jiného autora, jehož jméno už nevím: PROSTÁ KRÁSA PŘÍRODY! 

Tím začínám vyprávění o takovém případu, kdy jsem během dovolené v Kutné Hoře věnoval čas třem pěším výletům za koupáním ve Velkém rybníce, po pěkné cestě lesem i přes louku, provázené informacemi na tabulích naučné stezky. Většinu těch přírodnin, které jsou inzerovány, nelze při takové běžné procházce vidět vůbec, anebo jen díky zvláštní náhodě. Musíme věřit, že někdy někde po písčitém okraji cesty přeběhl brouk svižník a že někde v opuštěné štole visí letoun vrápenec. Ostatně, všiml jsem si, že stezka je velmi frekventovaná, avšak hlavně cyklisty a běžci bez jakéhokoli zájmu o přírodu (krom čistého vlhkého vzduchu k dýchání). Senioři zde podávají ve svém měřítku nadlidské chodecké výkony, a také nic kolem cesty nevnímají. Děti jsou v některých případech poučovány četbou naučných tabulí, jež provádí hlava rodiny nahlas. Nic z uvedeného a vyobrazeného ve skutečnosti nenajdou. Hodlal jsem pro zábavu vyfotografovat ne tolik rostliny, jako tvory obývající vegetaci nivy, skal, zdí a louky v tomto údolí říčky Vrchlice.   

Cestou z Kutné Hory.

Říčka Vrchlice, prostá krása přírody.

Parazitická nezelená rostlina kokotice obecná, přirůstající haustorii na chmel otáčivý.

Drobná babočka bílé C, jejíž housenky též mohou mít jako živou rostlinu chmel.

Hned první den jsem mohl vyfotografovat častou parazitickou rostlinu divoce napadající chmel, který je v našich říčních nivách domovem. Zde byla hned u cesty, a přesto nikým nepovšimnuta. Také u nás celkem hojnou babočku bílé C jsem zastihnul s rozloženými křídly, krásně vykrajovanými. Ráda je po dosednutí skládá k sobě a nedává fotografům příležitost k záběru. Hezky to šlo dohromady s tím chmelem, neboť právě na chmelu jsem za klukovských let, při jeho povinném česání, vídal její kukly s bílými až stříbřitými skvrnkami po stranách. Lidově jsme jim říkali "chmelař", což je už asi zapomenuto.

Samec motýlice obecné

O teritorium soupeřící samečci motýlice obecné v prudkém letu.

Přistání motýlice obecné. Předem zaostřeno na rostlinu, kde opakovaně přistávala. 

Zapamatoval jsem si hned zpočátku slibná místa na trase, kam se budu chtít vrátit a udělat tam četné nezdařilé fotografie a možná jednu, dvě, tři použitelné. Takovým místem byl kanál s proudící čirou vodou, obrostlý mokřadním býlím, v místě pěkně osluněném. Tam probíhaly reje a vzdušné manévry samečků vážek motýlic obecných, soupeřících o výhodné místo pro rozmnožování. Sedící motýlice je atraktivní jen při vhodném dopadu paprsků, kdy se její složená křídla lesknou. Vyfotografovat ji ale v letu je přetěžké, vyžaduje to čas a mazání bezpočtu nezdařilých snímků. Ale ta radost, když se jeden podaří, ač jde o docela obyčejný druh! Když jsem vypozoroval, že vážku s ještě nesloženými křídly lze z větší blízkosti vyfotografovat jen při dosedání na její oblíbenou základnu, byl jsem skoro pyšný. Start nezachytíte pro jeho náhlost a rychlost nikdy. Motýlice přitom vždy sedí jen s křídly úplně složenými.  

"Prázdninový motýl" batolec červený v okamžiku modrého zalesknutí křídla.

Samečci batolce vedou dobrodružný život a zpravidla je spatříme "olétané", s křídly poškozenými při napadení hmyzožravým ptákem. 

Dalším slibným místem byl úsek cesty mezi vysokou osluněnou skálou a kamennou zdí, kde panovalo zvláště teplé mikroklima a nejspíše bylo poznamenáno psím značkováním. Právě tam jsem zahlédl batolce červeného, který bývá nazýván "prázdninovým motýlem". Líhne se totiž z kukly až v červnu, když se školní rok chýlí ke konci a nastanou letní prázdniny; a s prázdninami pak končí i jeho život. Je to velmi dobrý letec, ale naštěstí má teritorium s oblíbeným místem, kam se vrací. Zatímco samička zpravidla zůstává v korunovém prostoru, samec za slunečného počasí  slétá dolů. Svým tlustým krátkým sosákem nasává vodu z vlhké hlíny nebo skalní spáry, zvláště jej však láká trus, rozkládající se mrtvolky a zřejmě i páchnoucí psí moč.

Přelety po teritoriu a mezi korunami a zemí jsou pro batolce rizikové. Motýl proto bývá "olétaný", s křídly často poškozenými po ptačím útoku. Za letu, kdy jej nelze fotoaparátem zaostřit a vyfotografovat, se blyští modře, ale po dosednutí se z něj stane obyčejný hnědý motýl. A tak jsem číhal na občasné návraty batolce, vždy asi po 5 až 10 minutách, s fotoaparátem zaostřeným na oblíbené dosedací místo na skále. Sedící batolec mívá složená křídla, ale při přebíhání a hledání páchnoucí vlhkosti je rozkládá. Modře se mu zalesknou jen na vteřinku, než změní polohu.  Naznačený rytmus byl komplikován častými průjezdy cyklistů sledujících jen svou dráhu, netečnými uštvanými běžci, běžkyněmi a výletníky bez jakéhokoli zájmu o okolí. Úžasný modrolesklý motýl se nejednou motal mezi nimi a kolem jejich hlav tak blízko, že musel být slyšet vrnivý zvuk jeho křídel. Nic platno! Batolec tam byl jen pro mne, všemi s podezřením zaznamenaného číhajícího chlapa s velkým foťákem. Naštěstí se nikdo na nic neptal, v této zemi si každý drží hrdý odstup a k tomu někdy sveřepý nepřístupný výraz. Tak mne poučilo pozorování batolce a jeho zvyků.  

Krasci čtyřteční

Tesařík skvrnitý

Vrbař uhlazený

Štítonoš zelený

Místo opravdu asi krásného krasce třešňového, zmíněného s obrázkem na jedné z naučných tabulí, jsem zastihl jen asi 7 mm malé obyčejně vypadající krasce čtyřtečné, kteří se zde líhnou z larev žijících na dřevě pod kůrou odumírajících či mrtvých borovic. Také asi dvoucentimetrový tesařík skvrnitý, který má larvy ve dřevě, nejčastěji ovšem topolů, vrb a dubů, je označován za druh hojný, obyčejný. Dospělec konzumoval nektar v květenství  krabilice zápašné na okraji louky u lesa. Hojný druh vrbař uhlazený, zajímavý vývojem larev v mraveništích, se jako brouk živí okusováním listů vrb. Tři nikterak vzácní brouci, na něž se člověk rád podívá!  

Sleziník červený ve zdi bývalého mlýna.

Sleziník routička ve zdi bývalého mlýna.

Sleziník severní na rulové skále.

Řasa na kamenech v čisté proudící vodě, Hildebrandia rivularis.

Vážka černořitná na břehu Velkého rybníka.

Obyčejné druhy kapradin z rodu sleziník, žijící ve štěrbinkách zdí nebo skal, prakticky z ničeho a skoro bez vody, obyčejně zcela přehlížená řasa krvavé barvy na kamenech v potoce a zcela běžná vážka u rybníka. Jak prosté, milý Watsone!