Z Kutnohorska: Vodník, nebo Vodnář, ono je to jedno! (r. 2019) 
Sem vložte podnadpis

Pohlédnete-li na krajinu například od Hořan u Kutné Hory, nejspíše nebudete předpokládat výskyt květeny a živočišstva hor. Není vidět ani slibné pahorky se stepní květenou, alespoň ne tak bohatou jako v Českém krasu nebo Českém středohoří. Listoval jsem tedy v popisech různých lokalit na Kutnohorsku, které mi  na krátký pobyt připravila dcera spolu s vnučkou. Jako rozený Vodnář jsem vytáhl dva nejlákavější vodní biotopy; a táhlo mne to tam, jako bych byl vodník. Mám pro Vás odtud jednu zprávu špatnou a jednu dobrou.

Chráněné území Rybníček u Hořan je opatřeno luxusní naučnou tabulí a svým znakem se tam pyšní i stát. Člověk by čekal skvělý výsledek promyšlené a odborné ochrany přírody. 

Na zmíněné tabuli je tato fotografie vodní rostliny rdestice hustolisté (Groenlandia densa), jak má její porost nyní, v červenci, vypadat. Je to poslední místo v celé republice, kde ještě v důsledku krajinných změn nevymřela.

Stav lokality 10. července 2019.

Poslední exemplář kriticky ohrožené rdestice hustolisté!

RYBNÍČEK U HOŘAN. Něco se tu stalo, takže rdestice není k nalezení. Má-li chráněné území nějakého konkrétního zodpovědného správce a není jen předmětem státní administrativy čili "papírování" a grantů na pouhou nyní lživou tabuli, pak by se ten správce vymluvil asi takto: "Katastrofálně suché roky si vybírají svou daň, rybníček vysychá a ekologické podmínky pro rdestici se zhoršily."

Tomu bych rozhodně oponoval, nejen jako kvalifikovaný ekolog (geobotanik), ale především jako Vodnář - vodník se selským rozumem a velkou praxí s pěstováním vodních a mokřadních rostlin. Rdestice je vytrvalá ponořená rostlina potřebující čistou stojatou nebo mírně proudící vodu, obsahující jen středně velké množství živin. Dříve prý měla u nás 13 nalezišť v rybnících a vodních kanálech.  Maličký rybníček je umělým náhradním biotopem, kam asi byl kdysi druh zavlečen vodními ptáky. Ví se o něm jako o nalezišti této rostliny od začátku 20. století. Právě proto, že je maličký, je svým vodním a trofickým režimem nestabilní. Nyní nastalo ubývání vody, v důsledku čehož se mění poměr mezi rezervoárem živin v podobě mocné vrstvy bahna a objemem vody. Část bahna, vlastně půdy typu sapropel, se ocitá ve vyschlém stavu na vzduchu. Aerobní bakterie urychlují uvolňování minerálních živin do vody; a z vody dříve vhodné pro ponořenou vodní rostlinu se stává závadný páchnoucí roztok. Co tedy mohl a měl správce včas a preventivně zajistit? Častější normální péči o rybník!  Dno bylo třeba odbahnit a bahno navézt na sousední pole, aby zlepšilo kukuřicí ničenou půdu bez humusu. Bylo potřeba zmenšení zmíněného rezervoáru živin, aby při nízkém stavu vody tolik neškodily hnilobné procesy.

Před čtvrt stoletím k takové údržbě došlo a v povodí před rybníčkem je prý od té doby "suchý poldr" pro případ povodní. Obavy byly z přílišných dešťů, a ono nastalo dlouhé sucho.

Drastického zásahu mechanizací při případném čištění dna se netřeba obávat. Rdestice je pěstována pro účely záchrany, takže může být znovu vysazena. Kromě toho je velmi pravděpodobně ve svrchní vrstvě bahna i zásoba jejích semen, takže jeden plastový pytel s přechovaným mokrým bahnem by mohl být navrácen do vyčištěného rybníčku. Ta špatná zpráva tedy zní:  Asi se to nestane a rdestice v České republice úplně vymře.  Zdůvodněno globálním oteplováním, suchem, jen ne nepřipraveností lokality pro budoucnost.

Jsme-li v Čechách, sluší se tu špatnou zprávu pozměnit tak trochu v komedii. Tedy dodávám pravdivý epilog:

Rybníček, který je sice zmiňován jako významná lokalita, ale jinak je celkem opuštěný a cesta k němu se těžko hledá, si vybrala pro své hnízdo jedna jediná divoká kachna. V době mé návštěvy již vyvedla káčata. Okolí rybníčku ale neskýtá mnoho pastvy, je to taková neladná jasenina s oschlým vysokobylinným porostem. A tak se kachna zřejmě vyživovala chráněnou rdesticí tak dlouho, až zůstal ten poslední exemplář, abych měl co vyfotografovat. Možná je to poslední fotografie rdestice ve volné přírodě Čech všech dob. Tímto tedy té kachně děkuji za velkorysé ponechání toho, co vidíte na uvedené fotografii.     

Dobrá zpráva od Sionu.

Špatnou zprávu z tohoto místa, kde leží ruiny hradu Sion, dostal již Jan Roháč z Dubé, když ho spolu s věrnými husitskými bratry přemohli a zajali; a za tři dny oběsili. Sion je u Chlístovic a pod ním teče směrem do Kutné Hory potok, pozdější říčka Vrchlice. Přilákal mne tam údaj o výskytu tisíců raků říčních.   

                              Poněkud restaurovaná zřícenina hradu Sion, pod níž teče Vrchlice.

Potok Vrchlice na středním toku. Později vtéká do přehradní nádrže na pitnou vodu pro Kutnou Horu. Kamenité dno a kořání pronikající až do vody jsou charakteristické pro ideální biotopy raků.

Překvapivě nízký průtok v právě panujícím období sucha budil obavy, že račí populace trpí a možná zeslábla. Ve vodě ležela tato svlečka pěkně velkého raka -- příslib, že bude co fotografovat.  

Rak říční (Astacus astacus) má délku těla do 18 cm. Tento jedinec, takto překvapený po zvednutí kamene v mírně proudící vodě, se této velikosti jistě blížil. 

Když jsem byl kluk, býval jsem o prázdninách u dědečka v Příbrami. Nyní, opotřeben ve stáří, se ocitám v Kutné Hoře, také hornickém městě s bývalou těžbou stříbra. Právě Vrchlice mi připomněla časy, kdy jsem v Příbrami v podobném potoce mezi Novým rybníkem a Fialákem se zachovalým mlýnem lovíval raky. Musil jsem se dopustit mírného prohřešku, sáhnout po rakovi překvapeném po převrácení kamene v potoce, a pocítit kouzlo takového okamžiku. Obrátil jsem uchopeného raka tak, aby byla vidět spodní strana jeho poměrně mohutných klepet. Byla typicky červenohnědá, jak to má u tohoto našeho původního druhu být. V příštím okamžiku jsem raka ponořil do vody, správně hřbetní stranou dolů. Nežli se vzpamatoval, vyfotografoval jsem jej ve vodě ještě jednou.

Ta dobrá zpráva tedy zní: Raci ve Vrchlici opravdu jsou. Dokumentovaný velký jedinec svědčí o dostatečně stabilním prostředí, neboť tříletý jedinec dle literatury [Štrambergová, Svobodová et Kozubíková (2009): Raci v České republice.- Praha.] měří bez klepet jen 6 až 8 cm. Druh se přitom dožívá věku i přes 20 let.

                                 Charakteristicky zbarvená spodní strana klepet raka říčního.

                 Do vody navrácený rak. Nežli se vzpamatoval, vyfotografoval jsem jej ještě jednou.

Jsme-li v Čechách, sluší se i dobrou zprávu přijímat skepticky. Pro jistotu tedy k první dobré zprávě přidávám ještě druhou:

Stejně skrytě tam žijí s raky také jen 10-12 cm velké rybky mřenky mramorované (Barbatula barbatula), podporující svým výskytem zprávu o dlouhodobě dobré kvalitě vody, i přes nízký stav. V noci vylézají ze skrýší pod kameny, pohybují se po dně a hmatovými vousky hledají potravu, hlavně hmyzí larvy. Z fotografie jsem měl nemenší radost, neboť mřenka vyhnaná ve dne ze skrýše je plachá, strne na místě jen vteřinku, a potom střelhbitě vpluje pod kámen nebo do kalu v nějaké tišině.

                                    Mřenka mramorovaná, zastižená také ve Vrchlici.

Epilog r. 2020: Dobrá zpráva od Hořan

Rybníček u Hořan jsem 8. července r. 2020, po deštivém jaru, nalezl takto zavodněný, i když ne plný. 

Vstoupil jsem na železnou lávku nad stavidlem, a také obešel rybníček a nalezl místo, kde se nezrcadlila hladina, abych pátral po vzácné rdestici hustolisté (Groenlandia densa). Dělal jsem si naději, že během dosud relativně vlhkého roku se zlepšilo vodní prostředí a umožnilo regeneraci této již skoro vyhynulé převzácné rostliny. Voda byla tak průzračná, že bylo dobře vidět dno, ale to bylo holé, bez vegetace; po rdestici ani stopy! Okřehek, plovoucí jako žlutozelený koberec na hladině, byl jen po obvodu. I to potvrzovalo, že voda není nijak přesycena nadbytečnými živinami, neboť jinak by dávno zbujel ve zcela souvislý porost na celé hladině. Skoro jsem smutně odešel, smířen s vyhynutím rdestice, ale cosi v podvědomí mne zde ještě poutalo: TA ROSTLINA PŘECE MUSÍ MÍT NĚJAKOU POJISTKU PRO PŘEČKÁVÁNÍ ÚPLNĚ ŠPATNÝCH LET!

Přiblížil jsem se k tomu místu, kde jsem r. 2018 nalezl poslední zbytek rdestice. Zprvu jsem viděl jen okřehek a lesknoucí se hladinu. Poodešel jsem, aby se z mého pohledu třpyt vody ztratil. Až mne zamrazilo, když jsem takto pod vodou zahlédl slibnou zeleň, jinou než má okřehek plovoucí nahoře!  

Fotoaparát jsem vyzbrojil "dlouhým sklem" (teleobjektivem); a sebe dlouhým klackem. Jím jsem odsunul plovoucí porost okřehku. Teleobjektiv umožnil pořízení poměrně slušně vypadajícího fotodokumentu dobře vyvinuté rdestice!

Jakmile jsem zachytil tuto stopu, nalézal jsem rdestici po obvodu rybníčku dále a dále, v množství velice uspokojivém. Zůstala však přesto omezena jen na malou část obvodu nádrže.

Nemaje s sebou polarizační filtr, který by potlačil odlesky na hladině, hloubal jsem nad možností pořídit  ještě trochu lepší fotografii. K tomu ale bylo potřeba zacílit fotoaparát (se standardním objektivem) skoro kolmo shora, tudíž rybníček žádal můj vstup do bahna. Jak to dopadlo, uvádím níže. A to je ta inzerovaná dobrá zpráva.