O nejzáhadnějších kamenech Středohoří
Sem vložte podnadpis

Sluňák u Žitenic na Litoměřicku, s nímž nepohnete.

Sluňák na Písečném vrchu, o váze cca 200 kg.

     Lze je nalézt na některých místech v polích. Lidově se jim říká "sluňáky". Díky zvláštní barvě totiž vypadají jako by na ně stále svítilo sluníčko, zejména když se lesknou po dešti. Sluňáky nalézané v nemnoha okrscích v Českém středohoří jsou nejkrásnější a výskyt pěkných exemplářů přesahuje z lounského okraje Středohoří na Žatecko. Nádherný exemplář je vystaven v lounském muzeu a jiným, velice pěkným, je dekorován lounský léčivý pramen Luna. Také leckde jinde v České kotlině se sluňáky vyskytují, leč nedosahují té krásy.

    Sluňák je přeměněná hornina, křemenec,  z pískovce silicifikací čili druhotným prokřemeněním jeho pórů. Tyto kameny jsou   skoro jen z křemene o zrnitosti kolem 0,3 mm. Jiné minerály (živec, slída aj.) jsou vidět na výbrusu pod mikroskopem jako nepatrná příměs v úlomcích. Pojivo tvoří tzv. jílové minerály (kaolin, illit) a sekundární křemen rohovec. Žlutookrovou barvu sluňákům dodává rozptýlený kysličník titaničitý, mineralogicky anatas. Když barva sluňáku někdy místy přechází do červena, je to způsobeno příměsí železa.

     Tyto kameny mají hrbatý a jamkatý, a přitom na dotek hladký povrch, jsou mechanicky mimořádně odolné a po rozbití se vyznačují silně ostrohranným lomem. Mnohé mají tvary vypadající tak, jako by byly vymodelovány ze sochařské hlíny. Některé mají otvory, jako by byly navrtány, anebo úplně provrtány. Často ovšem jejich vzhled trochu kazí kdoví jak a kdoví proč vzniklý bílý, při drhnutí velmi odolný, ale nožem odloupnutelný potah na části povrchu. Po pokápnutí kyselinou šumí, tudíž jej zřejmě tvoří uhličitan vápenatý. Stejný potah se ovšem vytvořil i na kamenech čedičových, jež se v polích nacházejí spolu se sluňáky.

     Pokud jde o objemovou hmotnost, jsou to kameny těžké skoro jako čedič, ale opuka je o třetinu lehčí. Tvůrci zahradní architektury vyhledávají roztodivně tvarované balvany měřící třebas i 2 m. Nalézají se na místech, kam je přemístili zemědělci, aby jim nepřekážely v polích. Někdy se nezdají nijak velké, ale přesto pro velkou váhu nemohly být přesunuty v minulosti koňmi, ale spíše až v současnosti pomocí silného traktoru. Pouhý kubický metr totiž váží 2,65 tuny.

     V zemědělské krajině lze nalézt velké hromady z menších sluňáků vybíraných kvůli orbě po desetiletí, ba někde snad již po staletí ručně z polí. Existuje pro ně i termín "hromadince". V tom nepřeberném množství jsem se vždycky rád přehraboval, nejpodivnější útvary a divil se, jak takové "plastiky" mohla příroda vytvořit. Pěkný sluňáček hodící se velikostí do dlaně je vlastně zajímavým těžítkem. Vznik popsaných tvarů zvětráváním, nebo nějakým mechanickým omíláním tak tvrdého materiálu se zdá nepravděpodobným. Kameny spíše vypadají, jako by byly v tomto tvaru odlity, přestože, jak jsem věděl, tento materiál nikdy nebyl roztaven. Začal jsem tedy přemítat o jejich vzniku, ale při hledání vysvětlení v odborné literatuře jsem stále nenabýval jistoty v otázkách jak, kde, v jaké hloubce  a v které geohistorické době sluňáky nalézané nyní v hromadincích vznikly. Byly na světě dříve, než vzniklo České středohoří, a byly při jeho vzniku spolu s terénem ke konci starších třetihor jen vyzdviženy, a pak erozí obnaženy jako třebas slínovce resp. opuky? Anebo jejich vznik přeměnou z jiného materiálu je nějak spojen až se sopečnou činností?

     Mohly teoreticky vznikat jako krusta na povrchu paroviny, jestliže by prokřemenění bylo způsobeno diagenezí při vlhkém tropickém klimatu starších třetihor. Podle jiné teorie vznikaly spíše v sušším subtropickém klimatu, v hlubokých horizontech půd blízko hladiny podzemní vody, a sice prosycováním vzlínající vodou, která obsahovala křemičité ionty uvolněné zvětráváním hornin. Důkazy pro tu nebo onu možnost, předpokládající vznik před třetihorním vulkanismem, však pochopitelně nejsou.

     Proces jejich vzniku však mohl souviset i s vulkanismem při utváření Českého středohoří, a potom by prokřemenění bylo hydrotermální, způsobené teplým až vlažným roztokem kyseliny křemičité. U Skalice severně od Litoměřic byl vykopanou sondou dokumentován případ, kdy proces prokřemenění jistě přímo souvisel s nadložními vulkanickými horninami. O něčem podobném vypovídá také situace na Písečném vrchu mezi Bečovem a Břvany na Lounsku, kde jsou celé skalní křemencové masívy v kombinaci s přeměnou nedotčeným pískovcem i s vulkanickým čedičovým tělesem. Zvláštní je ovšem to, že ty krásné žlutavé plastické sluňáky leží dole pod kopcem, zřejmě uměle soustředěné z okolí, kdežto zmíněné velké masívy "in situ" jsou odlišné, vesměs šedé, bělavé až mramorově bílé. Ani případ Písečného vrchu, kde byl křemenec v hojnosti umožňující v minulosti i jeho těžbu a průmyslové zpracování, proto původ a geologické datování "pravých" sluňáků s jistotou neobjasňuje.

     Jako badatel - romantik jsem vlastně rád, že literatura nás v nastolených otázkách kolem vzniku sluňáků nechává na pochybách. Mám však pocit, že ty vláčné tvary, připomínající mi pokaždé tak trochu styl slavného anglického sochaře jménem Henry Moore (1898-1986), musela spoluvytvářet voda; ať již statická podzemní, nebo přicházející v otepleném stavu pod tlakem zdola. Jen ta je schopná nepravidelně a roztodivně pronikat do vnitřně nehomogenních hornin a zaplnit jejich mikrokapilární meziprostory srážejícím se kysličníkem křemičitým v takových všelijak zaoblených nevypočitatelných zónách. Voda by naproti tomu stěží mohla na nějakou tvrdou křemičitou krustu zapůsobit způsobem, jakým hlodá v měkkém i chemicky snadno narušitelném vápenci či dolomitu při vzniku škrapů. Tak lze o záhadných sluňácích přemýšlet.

      Malé sluňáky jsou celkem hojné kolem Libochovic,  nejbližší skutečně velké exempláře jsou až na bílé stráni u Třtěna. Leží tam na místech, kde se octly působením přírodních sil, bez přičinění člověka. Jsou tam takové, které v sobě mají jamku, v níž se po každém dešti drží voda. Takovéto hříčky přírody, miniaturní bazénky v kameni, mají i odborné označení "litotelmy". Přírodovědci si je potřebovali nějak nazvat, neboť prý v nich nacházejí život, krátkodobě se vyskytující mikroplankton hodný zkoumání. Položme si otázku, proč ukázky takových případů vypadají jako záměrně vytvořené ozdobné zahradní napáječky, jimž i při jejich několikacentové váze někdo do ideální polohy pomohl. Anebo že by do příhodných prasklin zatékala po předlouhý čas voda a při zmrznutí křehkou horninu postupně štípala, jako by kameník vytesával mísu? Kameny mlčí a nám tak zůstává další záhada kolem nich!

Lounský léčivý pramen Luna, dekorovaný nádherným sluňákem, původem nejspíše právě z Lounska.

Sluňák na bílé stráni u Třtěna se záhadně vzniklými otvory. Jením prorostla stébla rákosu.

Na bílé stráni u Třtěna leží rozměrné sluňáky v přirozeně dané poloze a všude pod nimi je travou skrytá bílá slínitá půda vzniklá z druhohorních geologických vrstev.

Uměle soustředěné sluňáky pod Písečným vrchem severně od Břvan, na západním křídle Českého středohoří. Zde se křemenec dříve těžil pro průmyslové účely.

Jeden z hromadinců, které jsou nedaleko Libčevsi v Českém středohoří, obsahující převážně malé sluňáky.

Dva případy litotelm ve sluňácích na bílé stráni u Třtěna. Snad  tyto prohlubně jsou kryogenního původu.

Pěkný sluňák o velikosti 34 x 27 cm, nalezený v poli u Libčevsi. 

Nálezy z hromadince, které jsem ponechal na místě.  

Na vrcholu Písečného vrchu těžili křemenec již pralidé, neboť byl vhodný pro výrobu hrotů, nožů, škrabek i mečů. Poblíže byly patrné archeologické práce i novodobé experimenty se štípáním materiálu za vzniku nástrojů a zbraní.  (V pozadí kopec Milá.) 

Zajímavý vzorek hornin z Písečného vrchu. Vpravo je pískovec, vlevo křemenec. Hydrotermální prokřemenění zdá se býti možným.

Jak vznikly tvary tohoto křemence, jenž jakoby byl plastikou Henryho Moorea, je záhadou. Leží pod Písečným vrchem na úpatí ve směru k Milé. Zřejmě jej vytáhli silným traktorem z pole.

Těžítko nalezené v ornici u Třtěna.

Těžítko nalezené v hromadinci u Libochovic.

Krásný kámen mlčí o svém původu a nám jsou k dispozici tři teorie. Nám, romantikům, to tak stačí!