11. Z Kutnohorska: Kaňk r. 2020

S tímto kopečkem u stejnojmenné obce, z něhož je krásně vidět na Kutnou Horu, se lze seznámit v předešlé povídce. Počátkem července r. 2020 jsem jej během krátké dovolené propátral dvakrát, za různého počasí (poprvé polojasného, podruhé zase v souladu s předpovědí zamračeného s deštíkem), a čekal, zda mi příroda něco nabídne k očumování a fotografování. Myslel jsem zejména, že místo některých fotografií v povídce č. 10 dosadím nové, lepší. Perun, patron geobotaniků, dělal divy a poskytoval i za toho horšího počasí krátké chvíle slunečního svitu, právě když jsem to potřeboval. "Kořist" postupně vyčíhaná stojí za toto další sdělení a rozšíření loňské zprávy z Kaňku.

Prolog o záhadném kosatci.

 

Počátkem července byl nalezen jediný trs jakéhosi kosatce, v trávě pod keřem, nedaleko obytného stavení. Byv dávno odkvetlý, nedal se určit. Kosatec vyskytující se v přirozeném společenstvu je pro botaniky vždy pozoruhodný! Exkurze tedy začala slibně.

Následujícího roku, počátkem června, takto kvetl. Je to kosatec bezový, Iris x sambucina. Tento kosatec se v teplých oblastech vyskytuje ve volné přírodě, ale jde o zplanělý hybridní kosatec. Je to kosatec pěstovaný již ve středověku, a proto si jej vážíme jako historického prvku české krajiny. Tento "historický kosatec" má dofialova naběhlé báze listů a vonící květy.  

Hojnost čistců německých v ohradníku - místo dobrodružství č. 1.

Ohradník, na jehož obvodu rostly loni fotografované čistce, byl neobsazen a otevřen. Nalezl jsem takovýto porost, vzniklý díky vlivu dobře prováděné pastvy.

Na porost občas přilétaly drvodělky potulné (Xylocopa valga), největší včely žijící v Čechách, s tělem dlouhým 20-30 mm. K létání potřebují alespoň polojasné počasí. Je-li den příliš horký, přes poledne přestávají létat.


Drvodělky jsou včely samotářské, vrtající v trouchnivém dřevě chodby. Žijí v poměrně teplých oblastech. Na Kaňku hledaly nektar jen na čistci německém, a vůbec ne na též hojném (a stejně vysokém) hadinci obecném, jenž byl přitom vítanou pastvou pro čmeláky.  

Dobrodružství č. 1 spočívalo v tom, že jsem se snažil udělat takovouto fotografii, kde by byl vidět okamžik, kdy se hnědá průsvitná křídla drvodělky potulné ve slunci zářícím z vhodného směru modře zalesknou. Drvodělky jsou přitom velmi plaché, neposedné, sají jen krátce, mění polohu i rostlinu, a potom nadlouho kamsi do dáli odlétají. Musí se fotografovat teleobjektivem, z ruky (a se stabilizací obrazu), nejlepší je zaostřovat manuálně.  

Pátrání po krascích - dobrodružství č. 2.

Na jedné z naučných tabulí se uvádí výskyt našeho nejkrásnějšího krasce. Jmenuje se krasec třešňový a zdejší rozlehlý sad ze starých prosychajících i ponechaných již uschlých třešní je pro něj ideálním líhništěm. Věděl jsem, že většina fotografií tohoto krasce pořízených jinými autory je datována z jara, kdy létá na třešňové květy, anebo na podzim, kdy se brouk líhne a lze jej najít pod borkou. V červenci jsem jej nenalezl. Na květenství plané mrkve (Daucus carota) jsem však nalezl tohoto krasce lesknavého (Anthaxia nitidula). Množí se také v trouchnivějícím dřevě třešní, ale i jiných dřevin. Tento 7 mm velký exemplář je samička, neboť sameček by měl hruď zelenou jako krovky. (Foto samečka, pořízené o rok později 1. července 2021,  je přidáno dodatečně.) 

Krasec lesknavý vidí svýma velkýma očima přibližující se obludný objektiv a často uletí. Avšak naštěstí má tendenci navrátit se po chvíli. Jediná nalezená samička pláchla na blízké květenství svízele syřišťového (Galium verum) a leskla se proměnlivě podle polohy vůči slunci.

Členité květenství zřejmě poskytovalo nejen mně svou silnou libou vůni, ale také krasci hojnost nektaru. Samička proto kvůli tomu podnikala akrobacii, a tak ukázala i svůj krásný zadeček. Tak roztomile skončilo dobrodružství č. 2!

Sameček krasce lesknavého. Přeletuje, jako by byl mouchou, a je neposedný, pobíhá a poskytuje fotografovi jen prchavé okamžiky pro zaostření.

Epilog z 1. července 2021: Když už jsme u těch krasců ....

(Na naučné tabuli na Kaňku se uvádí ještě krasec Athaxia suzannae!) 

Jeden z posledních kvítků planých růží, rostoucích v ohradníku pro ovce, jež vypásají starou třešňovku. Fotografoval jsem předešlý druh krasce, když tu přistál tento krasec (chtělo by se říci krasavec). Začal se popásat na výživném pylu. Byl jen 6 mm dlouhý a choval se podobně jako předešlý druh. Je to Anthaxia suzannae.

Dospělci se vyskytují nejpozději v první červencové dekádě. Larvy žijí ve dřevě hrušní, třešní, višní, hlohů, dubů, a také javorů (k nimž patří na Kaňku hojný javor babyka).

Makrofotografie tohoto vzácného krasce byly pořízeny objektivem PENTAX makro s pevnou ohniskovou vzdáleností 100 mm. Fotí se "z ruky" (fotoaparátem se stabilizací obrazu), ostří se manuálně; a číhá se na nejlepší hru barev, měnící se ve slunečním světle při pohybu broučka.